Režisér Juraj Herz se po více jak třiceti letech vrátil ke své temné filmové pohádce Deváté srdce a převedl ji pro jiné médium. Jak snímek, ve kterém je řada vizuálních efektů a časových neobvyklostí, unesla divadelní prkna?

Naprosto bez obtíží, ani nezaskřípěla. Potenciál scény ve Stavovském divadle byl využit naplno. Otáčivé hlediště, vynalézavé svícení, umělý kouř a lehké kulisy, které umožňují snadnou manipulaci a plynulé změny prostředí. Také efekty zde fungují velice pěkně – vrcholem je jedno zmizení uprostřed nasvícené scény, které snad muselo být konzultováno s nějakým iluzionistou. Jádrem dobrého představení jsou však samozřejmě herci a ti jsou v Devátém srdce z valné části znamenití.

Pozornost strhává především démonický František Němec v roli hraběte Aldobrandiniho. Ladislav Mrkvička coby dvorní šašek a hrdina proti své vůli je také kouzelný. Ovšem ani mladší generace nezaostává a Radúz Mácha jako neohrožený až lehkovážný zachránce Martin a jeho milá komediantka Tonička v podání Pavly Beretové skvěle ztvárnili mladý, životem překypující pár, který má sílu překonat temný svět neživých.

Klasické drama, které vyžaduje jednotu času, místa a děje, sice dávno není jedinou cestou, kudy se při práci na inscenaci vydat, přesto je divadelní Deváté srdce zajímavé už tím, jak vychází z filmového scénáře, který takto svázaný nebývá.

Skutečně zde můžeme zaregistrovat například obdobu filmového střihu. Výjevy se zde střídají častěji než v klasických divadelních jednáních – stačí pomocí jevištních tahů odstranit kulisy a změnit nasvícení a jako kouzlem jsme z palácové scény v zásvětí, případně v jednom okamžiku sledujeme i dva děje zároveň. Co se času týče, ten sice v inscenaci je jednotný, ovšem má zde tu zvláštní vlastnost, že na různých místech plyne i odlišnou rychlostí.

Příběh jako takový je ovšem poměrně prostý, a tak tyto divadelní vylomeniny nejenže neruší, naopak skýtají neobvyklý zážitek. Určitě hraje roli i to, že se hraje bez přestávky, a tudíž není pečlivě budovaná atmosféra. Pak je však otázkou, jak které dítě vydrží s pozorností hodinu a tři čtvrtě.

Inscenace je jistě do značné míry určena i pro rodiče a jiné dospělé, kteří mají vztah k filmové předloze. Pokud dítě vydrží prvních dvacet minut, kdy se příběh teprve rozjíždí, pak už jej představení nepustí.

Název představení: Deváté srdce
Divadlo: Stavovské divadlo
Režie: Juraj Herz
Scéna: Šimon Caban
Hudba: Petr Hapka
Hrají: Radúz Mácha/Igor Orozovič, Ladislav Mrkvička, František Němec, Pavla Beretová, Lucie Žáčková, Vladimír Javorský...
Délka představení: 100 minut
Doporučený věk: pro děti od 8 let

Autor recenze: Jakub Pech
Hodnocení: 4,5/5

Foto: Národní divadlo