Od filmů studia Pixar očekáváme tak nějak podvědomě víc. Ačkoli víme, že jde především o rodinnou zábavu, která má potěšit dětské oči a srdce, jdeme do kina s nadějí, že to možná bude dobrý film, který nemyslí jen na efekt, akci a morální poselství. Jenže to je jen iluze...

Loňský druhý díl pohádek ze světa oživlých automobilů pohřbil mýtus okolo kalifornského studia Pixar, co by neomylné továrny na sny, která myslí výhradně na kvalitu a originalitu svých děl. Auta 2 (recenze zde) byla spíše reklamou na obrovské množství hraček a jiných předmětů, které přinášejí do kasičky majitele Pixaru, studia Walt Disney, ročně miliardy.

Pixar se také přestal štítit natáčet pokračování téměř k jakémukoli ze svých minulých hitů a tak nás po Toy Story 3 a Autech 2 čekají příští rok opět Příšerky s.r.o., tentokrát na univerzitě, a možná se bude brzo znovu hledat Nemo. Proto se od snímku Rebelka, který je původním scénářem režisérky Brendy Chapman, dalo čekat skutečně víc. Také se jedná o první klasickou pohádku, která v tomto studiu vznikla. V době, kdy staromilecké pohádkové příběhy už moc nefrčí, je to odvážný krok. A jak dopadl?

V kulisách drsného Skotska někdy ve středověku napsala Chapman osobní výpověď o nelehkém vztahu dospívající dcery a matky, která ji nechápe. Zatímco rodič by chtěl mít ze své holčičky krásnou, uvědomělou a způsobnou princeznu, zrzavá „rebelka" je k nezastavení a ze všeho nejraději střílí za jízdy z luku. Ačkoli v expozici nechybí několik dialogů „jako ze života", film intimní autorskou rovinu brzy opouští a vypráví klasicky vystavěný příběh o tom, jak naštvaná dcera lituje svého činu a snaží se zlomit hroznou kletbu, kterou na svou matku přivedla.

Nutno podotknout, že autorka scénáře také předala v polovině natáčení svou práci kolegovi Marku Andrewsovi a studio opustila. Že by se producenti s milionovým rozpočtem zalekli, že film bude příliš nepřístupný a málo rodinný? Ve výsledku mu však příliš nepomohli. Rebelka si zatím nikde nevydobyla přijetí lepší než mírně nadprůměrné. A v digitálních loknách Meridy to asi nebude...

Vyjma ústřední dvojice matka/dcera většina postav statuje, omezuje se na komické výstupy a nebo jednorozměrné vášně. Otec hlavní hrdinky se chce například pomstít medvědovi, který mu před lety ukousl nohu a moc ho nezajímá starost o rozzlobené princezniny nápadníky (resp. jejich otce) nebo o dění v rodině jako takové. Pixar tak může mluvit o tom, že zrzavá Merida je první dívčí hrdinkou v jeho historii, což je prý převratné, ale většina figur je až k nevíře standardní, nezajímavá a plochá.

Filmu samozřejmě nelze upřít jednoznačné formální kvality. Produkce, výroba, animace, to vše je opět o řád výš než veškerá konkurence. Světlo, zejména chmurně nasvícené hvozdy, barevnost a design figur nepřipomíná žádný jiný počítačem animovaný film. Animátorské finesy v proměnách lidí a zvířat, dokonalá mimika, gestika a absolutní pohlcení hereckým výkonem bere v Rebelce dech. Snad jen doprovodné písně v jakémsi středověkém popu jsou trochu pod kvalitativní úroveň zbytku a připomínají některé nepovedené disneyovky.

Na vině malého oslnění z celkově průměrného vyznění filmu je tedy scénář, který nám zmlsaným divákům nenabízí nic, co by se dalo zapamatovat. Očekávané tzv. opravdové emoce nahrazují cukrkandlové slzičky při hádkách, setkáních a happy endu. To je trochu moc citových klišé na studio, které natočilo Hledá se Nemo, Vall-I nebo Vzhůru do oblak s jednou z nejlepších montáží všech dob. Tentokrát se o mimořádně geniálním spojení rodinné zábavy a filmového umu tolik mluvit nedá.

Režie: Brenda Chapman, Mark Andrews
Hrají (v českém znění): Barbora Šedivá, Simona Postlerová, Karel Heřmánek, Ljuba Skořepová
Země původu: USA
Žánr: pohádka, rodinný, animovaný
Zvuk: český dabing
Délka: 100 minut
Distributor: Falcon
Doporučený věk: přístupný
Premiéra: 16. 8. 2012

Autor recenze: Daniel Řehák
Hodnocení: 3,5/5 

Foto: Falcon