Broučci Jana Karafiáta patří mezi klíčové texty české pohádkářské literatury, poprvé vyšly roku 1876 autorovým vlastním nákladem, teprve na začátku devadesátých let si jich všimli recenzenti – a příběh sepsaný českobratrským evangelickým farářem nastoupil svou dlouhou cestu, během níž se ho chápali filmaři, výtvarníci, divadelníci – a hlavně čtenáři.

Jejich nejznámější vizuální zpracování pochází od Jiřího Trnky, nicméně jejich výtvarná podoba už není dávno nedotknutelná, momentálně je na knihkupeckých pultech k dispozici bezmála deset vydání s různými ilustracemi.

Aleš Čuma je pojal, jak se píše na obálce – „originálně a možná i provokativně". Kromě toho, že některé z obrázků jsou 3D (ke knize jsou přiloženy brýle, které příliš frekventovanou četbu dětských rukou obtížně vydrží, a navíc jsou designované spíše pro dospělé velikosti), jde asi hlavně o přiblížení sto padesát let staré, křehké a poetické pohádky dnešním dětem. Ale je tomu opravdu tak?

Problém je, že výtvarná stránka Broučků naprosto nesouvisí s textem, místy jde dokonce proti jejich poetice. Aleš Čuma se nejvíc ze všeho snaží zesměšnit všechny náboženské motivy Karafiátova příběhu. Je s podivem, že se rozhodl zpracovat z celé české dětské literatury zrovna tuto knihu: když kupříkladu večerní modlení předvádí jako slepici s vulgárně odhaleným zadkem, kolem ní hejno vyděšených kuřat (některá s vyplazeným jazykem) a boží oko s nápisem „baf".

Podle ilustrátora je zřejmě nutné přiblížit se dnešním dětem hlavně přisprostlostí a jazykovou banalitou, jak ukazují komiksové bubliny v obrázcích („Tak to je prča.", „Je tuhá.", „Měl dva ocasy a blil vodu."), případně nemístným sexuálním dvojsmyslem („A zastrčil jsem vůbec špejlek?").

Ilustrátorova utkvělá představa, že se musí vymanit z tradice vnímání a zprostředkování Broučků sálá z každé stránky knihy, výsledkem jsou dvě pásma – obrazové, které by se zřejmě hodilo do časopisů pro náctileté se zálibou v hip hopu a pubertálním despektem k rodičům, a textové, jež míří zcela jiným směrem.

Karafiátova jednoznačná didaktičnost pohádky je tu naprosto zesměšněna, v Čumově podání se ilustrace Broučků stávají nikoliv provokací (ale vzhledem k čemu?), ale parodií – a to je v souvislosti s dětským čtenářem opravdu zásadní problém. Chtěl-li výtvarník oslovit dnešní mladé čtenáře – a na jaký věk cílí, si neodvažuju odhadnout – nechápu, proč si jako prostředníka vybral autora, který se mu každým slovem vzpírá.

Autor textu: Jan Karafiát
Ilustrace: Aleš Čuma
Počet stran: 156
Cena: 298 Kč
Typ vazby: vázaná
Žánr: pohádka
Nakladatel: Jota
Datum vydání: 19. 10. 2011
Doporučený věk: pro děti od 3 let 

Autorka recenze: Marta Ljubková
Hodnocení: 2/5