Mým největším a celoživotním koníčkem je italština. Učila jsem se ji od mládí, vystudovala jsem ji na VŠ a dodnes si myslím, že je tím nejkrásnějším jazykem na světě. Mou profesí se však nikdy nestala, život mě zavál do médií. Dlouhých osm let jsem pracovala v oblasti prodeje inzerce a plánování mediálních kampaní. A po krátké pauze vyplněné mateřskými povinnostmi se do médií zase vracím...

Nejoblíbenější pohádka
Nejraději mám (a vždy jsem měla) československé pohádkové seriály z 80. let: např. Arabela, Návštěvníci, Lucie postrach ulice, Veselé Vánoce přejí chobotnice, Křeček v noční košili, Létající Čestmír...

Nejoblíbenější dětská knížka
Moje první kniha, kterou jsem přečetla úplně celou sama se jmenovala Bubetka v Praze. S touto knihou jsem pochopila, že čtení je neskutečná zábava a nikoli jen otravná povinnost malého prvňáčka. Kolem mých 10ti let jsem milovala knihy od Vojtěcha Steklače o Boříkovi a jeho kamarádech (Bořík & spol., Čenda & spol., Aleš & spol...). Když mi bylo 13 let, kupovali mi rodiče a babičky dívčí romány - ty ale zůstaly nedotčeny a já raději hltala všechny Foglarovky, co mi přišly pod ruku.

Oblíbený pohádkový hrdina/hrdinka
Myšpulín a Bořík.

Jakou pohádkovou bytostí bys chtěla být?
Nějakou šikovnou a schopnou čarodějkou... třeba Saxanou, nebo raději Hermionou?

Čeho ses jako dítě nejvíc bála?
Zlodějů. Vůbec jsem nechtěla zůstávat sama doma, aby mě někdo náhodou neukradl.

Měla jsi nějakou tajnou skrýš?
Ano. Mezi mým psacím stolem a šuplíkem byla malá mezera a do ní jsem si ukládala všechny své tajné věci - deníčky, památník, blok se supertajnými poznámkami a tužku, která psala růžově. V bytě mých rodičů už dlouho nebydlím, ale troufám si říci, že tyto poklady jsou tam ukryty dodnes.

Nejoblíbenější večerníček
Jednoznačně Maxipes Fík.